Na první pohled nenápadná drobnost, která kdysi patřila do každé koupelny. Dnes vám ovšem tahle zdánlivá maličkost může vydělat i statisíce.
Každá žena ji měla po ruce, většinou v koupelně nebo v kabelce. Potřebovala ji totiž několikrát za den. Za první republiky šlo o naprostou samozřejmost, dnes byste za stejnou věc zaplatili klidně podobnou částku jako za slušné auto. Řeč je o plnitelné pudřence. Nenápadném předmětu, který tehdy patřil k běžné výbavě (a to i u žen, které samostatnou koupelnu rozhodně neměly, což nebyla u nižších tříd obyvatel žádná výjimka) a dnes je vyhledávanou sběratelskou raritou s cenou přesahující leckdy i 120 tisíc korun.
Když kosmetika nebyla na jedno použití
Dnešní svět kosmetiky stojí na rychlé spotřebě. Pudr dojde, obal letí do koše a my se vydáme do obchodu pro nový kus. Jenže naše babičky to měly docela jinak. Žily v době, kdy se neplýtvalo, plast byl sci-fi a životnost obalů se počítala na roky, ne na týdny. Kosmetika se kupovala zvlášť a obal zvlášť. A protože takovou pudřenku s sebou ženy nosily skoro kamkoliv, chtěly ji mít tip ťop, jak se říká. Takže čím byla hezčí a kvalitnější, tím lépe.
Výrobci se tehdy nepředháněli v reklamních sloganech (i když nějaké už bychom samozřejmě našli), ale v řemesle. Pudřenky byly pevné, krásně zdobené a hlavně opakovaně plnitelné. Měnil se jen obsah, obal zůstával. A to často po celý život. Záleželo i na tom, jak byla pudřenka univerzální. Jak totiž šel čas, nejprve se dosypával sypký pudr, později přišly dnes už dobře známé lisované placky různých tvarů, které se do pudřenky vkládaly. Kdo měl tedy štěstí na vhodný typ, ten si mohl s jednou pudřenkou vystačit od dětství až do důchodu.
Symbol postavení i elegance
Pudřenka ovšem nebyla jen obyčejná kosmetická pomůcka. Byla to vizitka. Podobně jako hodinky nebo šperk totiž vypovídala o společenském postavení své majitelky – a není divu, když ji dámy často ukazovaly. Čím luxusnější provedení, tím větší šarm, tak jednoduché to bylo. Uvnitř nechybělo zrcátko a labutěnka a samotné pudrování nosu bylo malým společenským rituálem (což můžete dodnes spatřit v mnoha starých filmech).
Takže pokud jste nějaký takový kousek našli na půdě třeba po babičce, dobře si ho prohlédněte, než ho odnesete do odpadu. Je krásně umělecky zpracovaný, vypadá jako nový nebo je jen minimálně obnošený? Je vyroben z drahých kovů nebo dokonce vykládán drahými kameny? Pak může mít opravdu vysokou hodnotu a určitě byste s ním měli zamířit ke starožitníkovi. Ceny 10 000 korun a výš totiž nejsou u těch opravdu krásných kousků žen z vyšší společnosti žádnou výjimkou.
Napadlo by vás, že tak obyčejná věc může mít dnes hodnotu desítek tisíc?
Planeta Země
|
PŘEČTENÍ: 3577
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 3788
