Proč vzniká Stockholmský syndrom: Objevuje se především u jedinců se špatným dětstvím

Lupič přepadne například banku a jedna z osob, která se stane rukojmí, se do lupiče zamiluje. Jde o jev nazývaný Stockholmský syndrom.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Stockholmský syndrom představuje zvláštní emoční propojení a závislost oběti, například rukojmího, na pachateli, například únosci. Přibližně 27 % unesených lidí trpí touto psychologickou reakcí. Odborníci z amerického Národního institutu zdraví nejsou zcela jisti, proč někteří lidé projevují Stockholmský syndrom, zatímco jiní nikoliv. Proč ale vzniká a co za jeho vznik může?

Historie 

Historie tohoto pojmu sahá do roku 1973, kdy došlo k přepadení banky na Norrmalmstorgu ve Stockholmu. Útočník Jan-Erik Olsson zajal čtyři zaměstnance Kreditbanky, a jedna z rukojmích, Kristin Enmarková, během šesti dnů v zajetí vyvinula silné pouto k únosci. Tato událost posloužila jako inspirace pro vytvoření termínu „Stockholmský syndrom“ kriminologem Nilsem Bejerotem, a později se jím začal zabývat psychiatr Frank Ochberg, který v 70. letech vytvořil definici tohoto fenoménu pro FBI a Scotland Yard. 

Jak syndrom funguje

Stockholmský syndrom je psychologická reakce, při níž rukojmí začíná identifikovat s únoscem a akceptuje jeho požadavky. Oběť je nejprve šokována nečekanou situací ohrožení života a v případě, že je únosce rozhodnut ji nepoškodit, oběť může začít cítit vděk. Vytváří se tak závislost a oběť projevuje silné emoce směrem k únosci. Stockholmský syndrom nejen spočívá ve vytvoření pozitivního vztahu k únosci, ale také v negativním postoji k osobám, které ohrožují vztah mezi únoscem a obětí. To může zahrnovat odpor vůči policii. V této situaci podle britského psychiatra Williama Sarganta může osoba pod tlakem projevovat paradoxní mozkovou aktivitu, kdy vnímá zlo jako dobro a naopak. 

Nejznámější příklady

Mezi nejznámější případy Stockholmského syndromu patří únos Patty Hearstové, dcery tiskového magnáta, v roce 1974. Hearstová se za svého únosce později provdala. Dalším příkladem je případ únosu Nataschy Kampuschové v letech 1998 až 2006. Kampuschová byla držena ve speciálně upraveném sklepení a po útěku vyjádřila určitou melancholii ke svému pachateli. Stockholmský syndrom není omezen pouze na únosy; během 21. století psychologové rozšířili jeho chápání. Mezi postihnuté Stockholmským syndromem jsou často oběti domácího násilí, členové sekt, váleční zajatci, oběti kuplířství a zneužívané děti. Opakem Stockholmského syndromu je Limský syndrom, kde pachatel vyvine vazbu na oběť.