Utrpení a muka: Od vyhlazení obce Lidice uběhlo 81 let, z dochovaných svědectví dodnes mrazí

Dne 10. června 1942 prohlásil K. H. Frank: „Lidice jsem dal sprovodit ze světa.“ Tímto krokem plnil rozkaz od Adolfa Hitlera jako odpověď na atentát a následnou smrt Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora. 

Vypálení Lidic

Po státním pohřbu Heydricha v Berlíně obvinil Adolf Hitler členy protektorátní vlády z přímé odpovědnosti za smrt jednoho z jeho důvěrníků a varoval před krvavými důsledky, pokud nebudou atentátníci dopadeni. Státní prezident Emil Hácha se snažil o milost pro nevinné české občany, ale již večer 9. června německá ochranná policie a wehrmacht obklíčily Lidice – dosud neznámou vesnici v kladenském okrese. 

Proč právě Lidice

Podle vojenského historika Eduard Stehlíka mohla za to nešťastná náhoda: „Mladík, ženatý, chtěl začít mimomanželský vztah a vytvářel dojem odbojáře. Když chtěl vycouvat, napsal dopis, který se dostal do rukou gestapa.“ Po vtržení komand gestapa do Lidic začalo masové zatýkání. „Muži byli odváděni do Horákova statku, ženy s dětmi do lidické školy, odkud byly posléze odvezeny do kladenské reálky. Desátého ráno začalo popravčí komando střílet lidické muže. V zahradě Horákova statku jich zastřelili 173, včetně chlapce mladšího 15 let,“ popisuje Stehlík. 

Lži o dětech

V té době se objevila zpráva, že ženy byly odvezeny do koncentračního tábora na doživotí a děti byly poslány na převýchovu. Podle Stehlíka to byla sprostá lež: „Největší lež se týká dětí. Opakujeme ji v učebnicích nejen u nás, ale ve světě. Ze 105 lidických dětí bylo 88 zavražděno. To není výchova, ale sprostá vražda.“ Jen 16 dětí a několik žen přežilo válku. Hitler měl v úmyslu nejen systematickou a chladnou pomstu, ale i varování pro Čechy a svět. Jeho očekávání však byla nesprávná, a reakce světa byla velmi tvrdá.