Tento příběh se údajně stal počátkem září roku 1969 v ruské vesnici. Během odstřelů v uhelném dolu, v šachtě hluboké 20 metrů a celkové hloubce přes 70 metrů.
Horník Karnaušov, který později zemřel při havárii na motorce, zde nalezl dva metry dlouhou mramorovou rakev s prvky velmi přesné řemeslné práce. Na příkaz dělmistra Alexandra Alexandroviče Masalygina (zemřel v roce 1980, oficiálně na žaludeční vřed) byly jakékoli další práce okamžitě zastaveny. Rakev vytáhli na povrch a začali s otvíráním. Nejdříve bylo nutné odstranit tmel, který za tu dobu na několika místech zkameněl.
Spící kráska v lázni
Jakmile se však rakev dostala na slunce, většina ho opět zkapalněla. Jeden z horníků ho dokonce olízl. O týden později se zbláznil a v únoru ho našli zcela ztuhlého u dveří vlastního domu. Víko perfektně sedlo a z boxu se vyklubala rakev naplněná po okraj růžovomodrou tekutinou. Pod ní spočívala asi 180 cm vysoká, krásná a hubená žena. Vypadala asi na 30, měla krásné evropské rysy a veliké otevřené modré oči a ve světlých vlasech nádech červené.
Kadeře jí spadaly až k pasu a zakrývaly jemné bílé ruce spočívající podél těla. Nehty byly pečlivě ošetřené. Měla na sobě téměř průsvitné bílé šaty sahající kousek pod kolena. Na krátkých rukávech byly motivy květin. Neměla žádné spodní prádlo. Za její hlavou byla černá kovová krabička podobná mobilu. Rakev byla vystavena a na zázrak se přišla podívat celá vesnice. Zpráva se okamžitě rozšířila, takže přišli úředníci, hasiči, policie i armáda.
Zkoumání autoritami
Chtěli naložit rakev do vrtulníku, ale byla moc těžká, rozhodli se tedy odstranit tekutinu. Jakmile ale zmizela, tělo jim začalo před očima černat. Opětovné načerpání vše spravilo. Rakev pak zamířila do Novosibirsku. O 5 dní později dorazil do vesnice profesor, který místním sdělil výsledky svého zkoumání nálezu. Ten měl změnit samotné chápání historie. V blízké budoucnosti měli Sověti publikovat něco, co zcela šokuje vědecký svět.
Žena byla pohřbena v období paleozoika, tedy miliony let před dinosaury nebo zformováním uhlí. Podle moderní vědy byla tehdy Země čistě královstvím rostlin. Nejdříve ji považovali za mimozemšťana, ale šlo o 100% člověka. Úroveň civilizace, ze které pochází, překonává všechno, co víme sami. Už jen látka jejího oblečení uniká jakékoli analýze. A způsob, jakým by bylo možné něco takového vyrobit, ještě nebyl moderní civilizací objeven.
Žádné zprávy, jen stovky hrobů
Nebylo ani určeno složení tekutiny uvnitř rakve, jen několik jejích základních prvků. O kovovém boxu se vůbec nezmínili, jen o tom, že „byl prozkoumán“. O celé věci se ale později místní noviny zmínily jen třemi řádky. Celé území bylo následně ohraničeno armádou, důl pečlivě vykopán a zatarasen. Kdokoli protestoval, později náhle zemřel. Horníci, kteří rakev dostali na povrch, zemřeli postupně během dopravních nehod a přeživší mlčí.
Dle úřadů pak v roce 1973 „všechno utichlo“. A na břehu jezera 6 kilometrů od místa nálezu probíhaly důkladně utajené vykopávky až do podzimu. Všechno přitom uzavřela jak policie, tak i vojáci. Ti odmítli sdělit jakékoli detaily, místní ale viděli helikoptéru pendlující sem a tam, která z vykopávek stále něco odvážela. Jakmile tam práce skončily, byly vykopány stovky hrobů a pečlivě zasypány. Kdo byla spící kráska, se tak asi nedovíme.