Pohyb na městské křižovatce může být velmi zmatečný. Proto existují semafory, které ho organizují a řídí. Ty nahradily dopravní policisty s návleky na rukou.
Semafory jsou dnes neodmyslitelnou součástí dopravního značení po celém světě. Za běžných podmínek disponují třemi barvami, tedy červenou, žlutou a zelenou. Červená znamená stát, žlutá počkat a zelená volný průchod. Celou tuto signalizaci patentoval v roce 1923 Garrett Morgan. Nebyl to sice první návrh světelného dopravního značení a regulace, ukázal se však jako nejlepší. Jeho patent pak koupily General Electric.
Technologie a návrh
Morgan nevymyslel první použití světel, jeho návrh k nim však přitáhl potřebnou pozornost. Použil tvar T a jednotku se třemi světly. Krom toho se jednalo o prvního Američana, který měl v Clevelandu auto, a také vynálezce plynové masky. První dokumentované semafory se datují do Londýna roku 1868, tedy ještě před příchodem aut do veřejné dopravy. Teď se podívejte na jednu běžnou křižovatku malého města a najděte na obrazu dvě chyby.
Světelná signalizace v Londýně zahrnovala jen plynovou lampu. Červené světlo bylo stopkou a zelené signálem pro pohyb, zařízení mělo obsluhu. Dne 2. ledna 1869 explodovalo a policejní úředník uvnitř byl zraněn. V roce 1931 se dopravní signalizace stala pro vládu palčivým problémem. Bylo ji nutné zkvalitnit a zpřesnit, včetně bezpečnosti. Kromě najímání dobře cvičených policistů došlo i na pokročilejší světelné signály.
Běžný výskyt aut v ulicích
Jakmile se vozy staly běžnou věcí na ulici, doprava vzrostla geometrickou řadou. Z toho plynula okamžitá potřeba masivní instalace semaforů nejen do velkých měst, ale prakticky všude. Před touto situací připadal zhruba jeden tehdejší semafor na 1 000 obyvatel. Elektrické osvětlení lze synchronizovat s automatickými čidly, nastavit na optimální délku signálů a také denní dobu. Každá křižovatka si tak udržuje rytmus pro své podmínky.
Kromě těchto vlastností je systém prakticky univerzální. Patří tak do zcela základního spektra vědomostí, které se naučí už malé děti. V upravených podobách například šipek nebo výstražných světel se navíc ujal i v dalších verzích. Ty mají ovšem s původním semaforem společnou srozumitelnost. Někdy přibývá i časovač, který ukazuje, jak dlouho bude ještě které ze světel svítit. Nejdůležitější vlastností tohoto systému je zaručení plynulého provozu.
Prohřešek po celém světě a úspora paliva
Nejstarší skutečný semafor můžete najít v Ashenville v Ohiu. Byl v provozu téměř 100 let a momentálně kontroluje pohyb v pěší zóně. Zajímavé také je, že na semaforech se až do roku 1920 neobjevila žlutá. Světelné značení postupně nahradilo osamělé policisty a efektivně zajistilo plynulost na všech křižovatkách. Stále tápete v rébusu? Podívejte se na muže prokazujícího službu stařence. Ona se opírá o pálku a na semaforu je rybička.
První elektrická světla vyvinul v roce 1912 v Salt Lake City v Utahu Lester Wire. Moderní verze mají mnohem lepší viditelnost. Přecházení na červenou je porušením předpisu ve všech zemích světa, jen míra potrestání se liší. V mnoha zemích světa řidiči na červené vypínají motor. Vede to nejen k úspoře paliva, ale šetří to také životní prostředí. Ostatně právě města jsou místem, kde k takové situaci dochází nejčastěji.
Co nejdivnějšího jste na semaforech zažili?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 9234
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 12311
