Einsteinův mozek rozřezali na 240 kusů: Proč to udělali a kde se nachází teď?

Po smrti Einsteina se někteří vědci snažili zjistit, co stálo za jeho neskutečnou genialitou. Studium jeho mozku jim mohlo pomoci pochopit některé jeho objevy.

Zdroj fotografie: Pxhere

Mít mozek Alberta Einsteina by byla výhra. Určitě mít ho v hlavě, protože nikdo nepochybuje o tom, že jde o jednoho z nejgeniálnějších lidí lidské historie. Ale i posmrtné vzorky jeho mozku jsou cenné. Možná by dokázaly dát odpověď na otázku, jak mohl lidský mozek dospět k objevům a teoriím dodnes mnoha lidem nepochopitelným. K tomu byl opravdu vědcův mozek použit. Dodnes se neví, kde některé jeho části jsou.

Mozek byl rozřezán na 240 kusů

Když Einstein v roce 1955 zemřel, bylo na jeho přání tělo zpopelněno. S výjimkou mozku, který při pitvě vyňal patolog Thomas Stoltz Harvey. Nejdůležitější orgán těla stojící za genialitou možná největšího fyzika historie pak rozřezal na 240 částí. Ve svém vlastnictví si měl ponechat většinu kusů, kterých se nevzdal přes 40 let. Nakonec se většina vrátila do vlastnictví University Medical Center of Princeton, kde je velmi pečlivě střeží.

V Princentonu má být 170 vzorků fyzikova mozku. Dalších 46 kusů pak je vystaveno v Mütterově muzeu lékařské historie ve Filadelfii. Pokud ale byl mozek opravdu rozřezán na 240 částí, tak je osud 24 neznámý. Je dost dobře možné, že skončily někde v odpadu. Ale pravděpodobně je mají ve svém držení někteří vědci. Není ani vyloučeno, že po vlastnictví takového artefaktu mohl toužit nějaký sběratel.

Thomas Stoltz Harvey (October 10, 1912 – April 5, 2007) was an American pathologist who conducted the autopsy on Albert Einstein in 1955. Harvey later kept Einstein's brain without permission for decades. pic.twitter.com/INjIyletH3

— Chilly Chills (@WeeliyumF) September 10, 2022

Harvey údajně nechal některé bloky Einsteinova mozku rozřezat na dalších 12 sad, v každé mělo být 200 vzorků tkáně tenkých jako lidský vlas. Ty pak byly umístěny na laboratorní sklíčka a patolog je rozdal neznámému počtu vědců. Během let údajně mnohé vzorky vozil s sebou po Spojených státech a Kanadě. Jiné části vědcova mozku pak uchovával v domě ve sklenici.

Vzorky odhalily jisté anomálie

Otázkou samozřejmě je, na co vše mohli lékaři a další vědci po zkoumání mozku Alberta Einsteina přijít. Podle studií, které Harvey poprvé publikoval v 80. letech, se opravdu fyzikův mozek od běžného lidského v některých detailech ve struktuře liší. Vědci nalezli extra drážku v čelním laloku mozku slavného fyzika, tedy místě spojeném s pracovní pamětí a plánováním. Mozek má také větší koncentraci neuronů v určitých svých částech, což by mohlo umožňovat rychlejší zpracování informací.

Pokud by dnes chtěl nějaký vědec Einsteinův mozek zkoumat, je to sice možné, ale nikoli jednoduché. Když chce získat přístup ke vzorkům, které jsou uloženy v Princentonu, musí k tomu předložit relevantní a vážný důvod. Posoudí ho místní odborníci a rozhodnou se přístup povolit, nebo nepovolit. Pravděpodobně je možné získat neoficiálně přístup k některému ze ztracených vzorků. Ovšem v tomto případě si nikdo nemůže být jistý, zda je to opravdu pravý vzorek.