Naše planeta je plná míst, kde lze snadno přijít k úhoně. Někde vás prakticky ihned přepadnou nebo okradou. A jinde zase číhá jedovatý plaz.
Je znám jako Hadí ostrov, konkrétně jde o zmijemi zamořený Ilha da Queimada Grande. Nachází se v Atlantském oceánu asi 144 kilometrů jihovýchodně od Brazílie. Nikdo z místních by se na něj nikdy neodvážil vůbec vkročit. Podle legend potkal posledního rybáře, který se k němu přiblížil, neblahý osud. O několik dnů později byl u břehu Hadího ostrova nalezen ve svém člunu. Ležel tam bez známek života a v kaluži vlastní krve.
Místo, kam mohou jen námořníci udržující maják
Tento tajemný ostrov je tak nebezpečný, že vláda Brazílie prohlásila vstup na něj za nezákonný. Nebezpečí pochází od Bothrops insularis, jednoho z nejjedovatějších druhů zmijí na planetě, česky křovináře ostrovního. Dorůstá délky až 45 centimetrů a na Hadím ostrově je jich odhadem 4 000. Křovináři jsou tak jedovatí, že uštknutý člověk umírá do 1 hodiny. Jak ale vůbec došlo k tomu, že je jich na jednom malém ostrově tak hrozně moc?
Dnes je ostrov logicky neobydlený, ale až do roku 1920 tu nějaká populace krátce žila. Tehdy zemřel podle legendy místní strážce majáku poté, co se mu oknem dostal dovnitř právě křovinář. Námořnictvo místní maják průběžně navštěvuje. Kromě toho dávají pracovníci také pozor, aby se po ostrově nepotulovali žádní dobrodruzi. Další místní pověst uvádí, že hady přivezli piráti, kteří tu chtěli zakopat poklad a ten pak pořádně ochránit.
Oddělená evoluce místní fauny
Ve skutečnosti je však přítomnost zmijí následkem rostoucí hladiny moře. Tedy mnohem méně vzrušující příběh než piráti, i tak ale zajímavý. Hadí ostrov byl totiž původně normální součástí brazilské pevniny. Když ale před 10 000 lety stoupla mořská hladina, oddělená pevnina vytvořila samostatný ostrov. Po další milénia se pak fauna ostrova vyvíjela naprosto nezávisle na té pevninské. A dařilo se hlavně prudce jedovatým křovinářům.
Protože neměli jinou potravu než místní ptactvo, vyvinuli si extrémně účinný jed. Ten jakéhokoli opeřence zabil téměř okamžitě. Místní ptáci jsou moc chytří na to, aby se dali chytit. Křovináři proto spoléhají na ty, kteří jsou odjinud a zastaví se na ostrově kvůli potravě nebo odpočinku. Křovináři jsou obecně odpovědní za 90 % veškerých hadích uštknutí na území Brazílie. Díky izolaci ostrova je však přímo jejich útok málo pravděpodobný.
Co tedy stojí za snahou lidí ho navštívit?
Protože je přístup na ostrov pro veřejnost zakázán, neexistují ani žádné statistiky fatálních obětí. Nicméně kdokoli uštknutý křovinářem má bez lékařské péče 7% šanci, že zemře. A ani sérum vám přežití nezaručí, stále je úmrtnost 3 %. Když se na to člověk podívá, je velmi zvláštní, že místo s extrémně bolestivou smrtí na každém kroku chce vůbec někdo navštívit. Ovšem jed křovinářů se ukázal jako velmi podnětný v medicíně.
Konkrétně pomáhá se srdečními problémy a vznikl i určitý černý trh s touto sloučeninou. Návštěva zakázaného ostrova je tak pro mnohé snahou těžit tuto ceněnou surovinu. Využití lékařstvím není ostatně nic zvláštního, obrovské spektrum léků pochází právě z jedů hadů či pavouků. A stejně tak špatně užívaný lék se stává snadno jedem. I dnes pronásledovaná narkotika měla kdysi medicínské využití.