Kontroverzní vědec Děmichov, který stvořil dvouhlavého psa: Pionýr transplantace nebo jen nechutný šílenec?

Tehdejší průkopník transplantace orgánů vytvořil dvouhlavá zvířata způsobem, který by mu mohl závidět leckterý šílený vědec z hororových snímků.

Zdroj fotografie: Gunther Weiss / Creative Commons / CC BY-SA 3.0 DE

Sovětský badatel Vladimír Gjemihov se totiž snažil zjistit, zda může mozek fungovat v lidském těle. Pokud v tom vidíte reálnou podobnost s Victorem Frankensteinem, nejste sami. Vladimír Petrovič Gjemihov pocházel z rolnické rodiny a na svém kontě měl hodně lékařských prvenství. V roce 1937 ve věku pouhých 21 let například vytvořil první umělé srdce na světě. To pak implantoval do psího těla – zvíře žilo po operaci ještě 2 hodiny.

Zkušenosti z fronty vedly k řadě experimentů

Během světová války sloužil jako armádní lékař v Rudé armáda. Po návratu do Moskvy se na základě zkušeností z fronty pustil právě do transplantací orgánů. Věřil totiž, že lékaři by mohli transplantovat i ty nejdůležitější orgány přímo z člověka na člověka. Psi byli jeho nejoblíbenějšími subjekty a provedl nespočet revolučních postupů. Jako první například transplantoval srdce, játra a plíce z teplokrevného živočicha jinému zvířeti.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Největším úspěchem byl pes, který se srdcem jiného psa žil ještě 7 let. Díky obrovskému úspěchu se Gjemihov rozhodl pro pokusnou transplantaci hlavy. V 50. letech byl takový výkon považován za nemožný. První úspěšný zákrok přišel roku 1954. On a jeho kolegové tehdy našili hlavu, ramena a přední nohy štěněte na rameno většího psa. Zkrácená psí část tak byla napojena na krevní oběh příjemce. Šlo hlavně o zkoumání funkčnosti mozku.

Zdokonalování procesu a rekordy přežití

Pes jménem Frankenstein zákrok sice přežil, zemřel ale krátce nato. Gjemihov postup opakoval ještě 23krát a vzniklo 20 přeživších psů s dvěma hlavami. Dokázali hýbat oběma hlavami, vidět 4 očima, dýchat 2 čenichy a dvěma tlamami nabírat mléko a vodu. Příjem potravy nebyl nejlepší, protože druhá hlava nebyla napojena na žaludek. Stékala tak pouze hadičkou na podlahu. Během dalších let spolu s kolegy celý proces zdokonaloval.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Postupně dosáhl tým takové úrovně, že bylo možné stihnout celou transplantaci za 3,5 hodiny. Nejdůležitější „fintou“ pak bylo oddělení hlavy štěněte na poslední chvíli a odříznutí krevního oběhu. Kvůli absenci léků na potlačení imunitního systémy ale operovaní psi nevydrželi dlouho. Ačkoli přežili samotnou operaci, pošli v průměru za 2 – 4 dny. Rekordem byl pes, který v tomto stavu vydržel téměř měsíc. Objevily se samozřejmě spory ohledně etiky.

Nebyl jediný, kdo zkoušel tento postup

Pokusy byly dlouhou dobu známy jen v SSSR, i tam ovšem vířily vědecké debaty. Byly označeny za nemorální týrání zvířat, tým si z toho ale nic nedělal. Mezinárodní scéna se o výzkumech poprvé dozvěděla roku 1959. Reportér amerického Life tehdy navštívil Moskvu, aby získal snímek „syntézy“ malého psa Savky a ovčáka Brogyga. Poslední transplantace tohoto typy byla provedena téhož roku, tentokrát ovšem na půdě NDR.

Sovětský lékař ale nebyl první, kdo tohle zkusil. Dvouhlavého psa vytvořili už v roce 1908, nicméně zvíře nepřežilo. První transplantaci hlavy s kompletní náhradou provedl v roce 1970 Aberičan Robert White. Na tělo jiného zvířete implantoval hlavu opice, vydrželo to 9 dní. První úspěšnou transplantaci lidského srdce provedl roku 1967 Christian Bernard. Své vlastní průkopnické postupy založil na práci svého sovětského kolegy.