Vědci určili věk, ve kterém je člověk opravdu šťastný. Někdo však dané období prožívá ve strachu

Hranice dožití se díky osvětě i medicíně neustále posouvá, takže každý rok přibude k horní hranici několik roků navíc. Stále častěji se tedy můžeme setkat s vitálními osmdesátníky i devadesátníky. I tak ovšem nadále platí, že na nás stárnutí zanechává stopy a člověk se mu musí přizpůsobit. Zůstává tedy jediná otázka. Vezmeme čas za ruku a necháme se jím provázet, nebo se ho budeme stále snažit porazit jako největšího nepřítele?

Každý životní cyklus má své nevyhnutelné fáze

S přibližováním se střednímu věku jsou u každého myšlenky na stáří stále častější. Jde to právě ruku v ruce s jeho celkovou prodlužující se délkou. V praxi je to opravdu náročné období, protože právě v této době potřebujeme sami podporu, kterou jinak často nabízíme ostatním. Stačí se podívat na Mickyeho Rourka nebo třeba Syllvestera Stalloneho. Svým dřívějším mladším verzím se jen sotva podobají, a nejvíc se změnila Madonna.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Právě zpěvačka, která se dlouhé dekády pohybovala na výslunní, na sobě teď dopady času velmi viditelně pociťuje. Není proto divu, že při pohledu na vlastní starší verze nás přepadá nostalgie, smutek a mnohdy také úzkost. A čím dál tím víc nejsme schopni nabídnout světu kolem to, na co od nás jsou nebo byli zvyklí, což vede k vlastnímu odcizení. Proti tomu bojujeme zuby nehty. Stárnutí je náročné přijmout a s ním spojené stereotypy ještě víc.

Díly skládačky, stáří jako celek

Dle teorie vývoje Erika H. Eriksona nám každé životní období přináší jiné výzvy a životní situace. A právě jejich úspěšným řešením lze získat sílu pro následující vývojovou etapu. Z této teorie pak nelze vynechat ani stáří. To se stává jakousi korunou všech předešlých fází. Právě skrze něj se totiž dá získat opět vlastní celistvost. Hodně lidí se také bojí smrti, jenže konec je dokončením celku života. A stáří je jako jeho složený hlavolam.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Slavný psycholog Carl Gustav Jung pak lidský život přirovnává k pohybu slunce. První část je východ nad obzorem, kdy jsou paprsky stále jasnější a silnější. Po polovině života paprsky pozvolna slábnou. Světlo z něj se začíná projevovat dovnitř, nikoli navenek. A snažíme-li se s tímhle vším bojovat a energii nasměrujeme špatně, nedáme ani stáří šanci se pořádně projevit. Budeme se neustále snažit o návrat, který je nereálný.

Jak na příjemnější a delší život?

Do roku 2030 bude na světě více jak 100 milionů lidí starších 85 let. Je tudíž nezbytné udržet se v dobré psychické i fyzické kondici. Prvním bodem pro spokojenost je zůstat aktivní. Cvičení zlepšuje psychickou pohodu a předchází i mnoha problémům. Nikdy není pozdě na prostou chůzi, tanec nebo další nenáročné aktivity. Nemluvíme o vzpírání nebo extrémních sportech. Prozkoumávejte ovšem také to, co vám přináší potěšení.

Vašimi přáteli mohou být také hudební nástroje nebo cizí jazyky. Člověk je tvor zvídavý, tak si tuto dovednost udržte co nejdéle. Spojte se s dalšími lidmi se stejným zájmem. Samota je škodlivá v každém období života a ve stáří to platí ještě víc. Formulujte si reálné cíle. Nepřečtete všechny knihy, neuvidíte všechna místa světa. To ale neznamená, že váš život nemá smysl, ničeho jste nedosáhli a nic za sebou nenechali.