Smysl pro logiku a kritické zhodnocení toho, co vidíme nebo slyšíme. Mizející schopnost, dnes ovšem potřebnější než kdykoli předtím. Proto je tu další rébus.
Tentokrát ukazuje otce, který si hraje se svým synkem. Každý z nás patří do nějaké rodiny a je to skutečnost, která nám poskytuje základní identitu. Obecně se věří, že jde o nejzákladnější společenskou jednotku, tedy dílek sestavující jakoukoli společnost. Jinými slovy, bez rodiny jako stavebního kamene by neexistovala společnost, národ, komunita. Co ale vlastně víme o rodině jako systému? Je tak samozřejmá, ale současně mnohdy úplně neznámá.
Základní jednotka společnosti
Rodina je kompletní s i bez dětí, dokud jde o spojení dvou nebo více osob. Základním modelem je tzv. nukleární rodina, jde o nejstarší model na světě. Ta sestává z muže, jeho manželky a jejich dětí. Obecně jde o systémovou instituci, která reguluje lidskou sexualitu a také plození potomků. Právě v prostředí rodiny je obojí zdravé a společensky prospěšné. Teď se podívejte na úvodní obrázek a zjistěte, co je na něm logicky špatně.
Další funkcí rodiny je poskytnutí nezbytných prostředků k přežití těm, kteří ještě nejsou schopní se o sebe postarat sami. Smutné je, že podle současných statistik bude až polovina dětí v nějakém bodě svého dětství žít jen s jedním rodičem. Důvodem je neporozumění mezi rodiči a následný rozvod. Globálně se obětí rozvodů stane každý rok víc jak milion dětí. V rodinách s férovým rozdělením odpovědnosti jsou však hádky prakticky minimální.
Klíčová role klasické rodiny
Z toho plyne také to, že každý člen rodiny by měl mít na starosti věci, na které má potřebné schopnosti a odpovídají také jeho věku. V minulých dobách byli za členy rodiny považováni i sloužící, neboť žili nastálo s rodinou ve stejném obydlí. Dnes ale většina rodin sestává z nevlastních dětí nebo rodičů, jednoho rodiče nebo nesezdaných partnerů. Na každé tři děti připadají dvě, které mají nevlastního sourozence. Z toho plyne, že se denně zvyšuje polygamie.
Rodiny nedotčené těmito okolnostmi mají velmi pozitivní dopad na aktuální stav dítěte i jeho úspěšnou budoucnost. To je také proto, že je v rodině přítomen klid a jednotnost. Děti vyrůstající v takovém prostředí mají menší riziko studijních, společenských, emočních a také kognitivních problémů všeho druhu. Zajímavé také je, že děti z normálních rodin mají až do dospělosti přístup k rodinným ekonomickým zdrojům. Podporují je totiž oba rodiče.
Vliv na pozdější život
Vyrůstání v rodině s oběma biologickými rodiči snižuje budoucí riziko chudoby až o 82 %. V rodinách s jedním rodičem vedou statisticky samoživitelky. Děti jsou v nefunkčních vztazích většinou svěřeny matkám. Nesezdané matky mívají celkově nižší úroveň vzdělání. Tudíž často závisí na sociálních dávkách a další podpoře ve srovnání s vdanými. Koukněte se na akvárium s rybičkami. Opravdu by tam měla plavat také žirafa?
Samotní otcové žijí často v domácnosti s družkou nebo partnerkou. Tedy s někým, s kým sdílejí domácnost, nejsou však úředně oddáni. O vztazích se všichni učíme právě v rodině. Jak tedy zacházíme s ostatními, je ve většině případů reflexe toho, jak s námi zacházeli rodiče. Rodina je také základním zdrojem lásky a dodávání odvahy, stejně jako celkové podpory člověka v náročných časech a situacích. Zachovává též historii, protože ji předává dál.