Objev farmáře a jeho synka poukazuje na velice podivuhodnou historii jeskyně, která se chlubí svými netypickými dekoracemi, jež zdobí její vnitřek.
Margate Shell Grotto v Kentu je jedním z největších kulturních pokladů Anglie. Asi 4,6 milionu mušlí lemuje stěny podzemní chodby ve zdobených mozaikách, ale stejně zajímavé jako řemeslné zpracování je tajemství, které se za tím skrývá. Jeskyně byla objevena náhodně v 19. století a dodnes nikdo neví, kdo a za jakým účelem ji postavil.
Miliony dekorativních lastur
Podle většiny zpráv farmáře Jamese Newlovea a jeho syna Joshuy kopali v roce 1835 kachní jezírko, když narazili na podzemní jeskyni. Bližší pohled odhalil, že oni dva rozhodně nebyli první lidé, kteří vstoupili do prostoru jeskyně, protože zde někdo shromáždil miliony lastur. A to od srdcovek, surmovek, ústřic, mušlí a dalších měkkýšů přilepených na zdech.
Jak dekorace vypadaly?
Mušle, které obklopují místní zdi, tvoří složité a barevné vzory. Některé jsou abstraktní, zatímco jiné jsou uspořádány ve tvarech různých zvířat, jako jsou ptáci a plazi. Samotný prostor je však velice rozmanitý, a několik let poté, co James Newlove narazil na jeskyni, ji nakonec otevřel veřejnosti.
Původ naleziště je neznámý
Nedostatek radiokarbonového datování a skutečnost, že půda nad ní nikdy nebyla součástí velkého majetku, činí původ naleziště Margate Shell Grotto záhadou. Odborníci přesně nevědí, jak vše bylo vystavěno, ale analýza malty pod granáty ukazuje na záhadnou látku „na bázi ryb“. Nikdo ale prozatím nedokázal určit specifičtější popis daných látek.
Polemizování nad historií jeskyně
Někteří lidé si myslí, že toto úžasné místo bylo postaveno starověkou civilizací. Návrhy byly popsány jako nejasně egyptské, římské, indické a fénické. Poukazuje se i na skupiny, jakými byli tehdejší mystikové nebo templáři. Jedním z možných vysvětlení je, že jeskyně byla projektem výstředního viktoriánského aristokrata.
Lokace propracované výstavby je velice podivná
Dle bližšího zkoumání se uvádí, že dekorativní struktury měly znamenat módní způsob, jak se pochlubit bohatstvím během regentské a viktoriánské éry. Ale otázka, proč by někdo stavěl něco tak propracovaného pod prázdnou pastvinou, zůstává nezodpovězena. A nějakou dobu to tak i nejspíše zůstane.