Sovy jsou velmi zajímaví ptáci a není proto divu, že zaujaly nejednoho ornitologa. Několik zajímavostí může vyjasnit pár záhad a také odhalit, co jsou vlastně zač.
Hodně druhů sov má asymetrické uši. Díky pozici v různé výšce hlavy sovy se dovedou naklonit do více směrů a zachytit tak zdroj veškerých příchozích zvuků. Jejich oči zase nejsou „bulvy“, jaké známe od člověka. Mají spíše tvar trubky a jsou naprosto nepohyblivé. Zaměřují se tak čistě na jejich kořist a posilují hlavně hloubku vnímání. Velmi mobilní je ovšem jejich krk, který má rozsah rotace až 270 stupňů. Skupina sov se jmenuje parlament.
Soví parlament, nejmenší a největší
Zajímavé ovšem je, že název tohoto uskupení nemají na svědomí vědci, ale spisovatel C. S. Lewis. Právě takto totiž popsal setkání sov v sérii Letopisy Narnie. Sovy loví i další příslušníky vlastního druhu. Například výr virginský je hlavním predátorem puštíka proužkovaného. Sovy jsou vlastně až děsivě dobří lovci. A jak na tom budete s lovem vy? Zachytíte všechny sovy na tomto obrázku mezi houfem školáků v uniformě?
Nejmenší sovička na světě je kulíšek trpasličí, dorůstá výšky jen 14,4 centimetrů a většinou váží jen asi 40 gramů. Největším druhem Severní Ameriky je pak puštík vousatý. Jeho výška bývá přes 72 centimetrů, rozpětí křídel až 1,5 metru a hmotnost i 1 900 gramů. Sýc rousný je většinou monogamní zvíře. Když je ale dost myší, a tedy hojná léta, má tento druh sklony k promiskuitě. Dostatek potravy znamená totiž méně práce s krmením mláďat.
Detekce, trávení a turbulence
Sovice krahujová dokáže očima zachytit hraboše až na vzdálenost 800 metrů. Sýc americký dovede zase cestovat přes velké vodní plochy na opravdu veliké vzdálenosti. Jeden se dokonce objevil neuvěřitelných 110 kilometrů od pobřeží, konkrétně poblíž Montauk ve státě New York. Sovy pálené polykají svou kořist vcelku, tedy i kůži, kosti a všechno ostatní. Za jeden rok pak tito lovci sní přes 1 000 myší. Sova slyší kořist dokonce pod zemí nebo sněhem.
Na rozdíl od mnoha dalších ptačích druhů nedělají sovy během letu prakticky žádný zvuk. Jejich peří je zcela unikátní a láme turbulence do menších vírů, což let perfektně tlumí. Smrt z rukou – respektive pařátů – sovy je opravdu hrozná. Sova nejdříve kořist zachytí a rozdrtí silnými drápy. Pak – podle velikosti konkrétního živočicha – ho buď sežere najednou, nebo roztrhne na kusy. Části, které její žaludek nestráví, později vyvrhne.
Odpovědi a život mladých
Jakkoli to může znít krutě, sovy krmí vždycky nejdřív ty největší a nejsilnější potomky. Pokud je tedy potravy nedostatek, mladší a slabší sourozenci budou hladovět. Když mládě opustí hnízdo, většinou žije někde poblíž a rodiče mu stále nosí potravu. Pokud tímto způsobem přežije na vlastní pěst první zimu, jsou i jeho další šance velmi dobré. A jestli stále pátráte po sově na obrázku, tady je obrázek s řešením celé vizuální hádanky.
Kromě charakteristického houkání dělají sovy nejrůznější další zvuky. Naříkají, vřeští i pískají. Sova pálená například při pocitu ohrožení syčí, což je zvuk doslova jako z noční můry. Již zmíněný kulíšek trpasličí, tedy nejmenší sova vůbec, žije uvnitř kaktusů na jihozápadě Spojených států a na severu Mexika. Buď se nastěhuje do děr po jiných zvířatech, nebo vezme za vděk i stromy nebo telefonním stožárem. Není moc vybíravý.
Jak jste v testu s hledáním obstáli?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 43975
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 43267
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 46344
