Co se s člověkem stane, pokud sní jídlo pro domácí mazlíčky – v malém a větším množství, možné výhody i rizika

Jakmile na nás mazlíček u jídla upře prosebné oči, často neodoláme a o kousek se s ním rozdělíme. Jak by ale dopadla opačná situace? Napadlo vás někdy ochutnat krmivo pro kočku nebo psa? Jak rizikové by to bylo pro normálního člověka? Dá se tímto způsobem nějak onemocnět, nebo dokonce zemřít? Dle nutriční specialistky Kathy W. Warwick může být krmivo škodlivé tehdy, pokud ho kontaminují patogeny.

Problematika správného skladování

Hunnes je také hlavní dietoložkou Lékařského centra Ronalda Reagana. Jde totiž o to, že potravinové patogeny typu salmonely nebo E. coli mají na zvířecí potravu stejný vliv jako na jídlo určené pro člověka. Právě to je důvod, proč je třeba při jeho skladování dodržovat přesné pokyny od výrobce. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv kupříkladu doporučuje skladovat jak suché, tak i mokré potraviny na suchých a chladných místech.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Současně by neměly být vystaveny teplotám překračujícím 26 stupňů Celsia. „Protože při skladování potravin pro naše domácí mazlíčky většinou nejednáme tak opatrně jako s vlastním jídlem, zvyšujeme tak celkové riziko rozvoje infekce,“ upozorňuje Dr. Beth Ann Ditkoff ze Sarah Lawrence College v New Yorku. Není-li krmivo pro mazlíčky nijak kontaminované, mohou ho dle Hunnes krátkodobě konzumovat bez rizika i lidé.

Při naprosté nouzi a jen krátkodobě

Nutno však podotknout, že většina takových potravin se skládá z potravinářského šrotu a vedlejších produktů. To je například kostní moučka, různé zbytky masa a droby z jatek. Tedy takové části jako střeva, žaludek nebo jazyk. Najdete tu i sójové boby nebo obilné deriváty získávané od zpracovatelských závodů. Ačkoli nejsou tyto přísady příliš chutné, pochází ze zcela totožných zdrojů jako běžná lidská strava. A nad tou se moc neošíváme.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Stále vás tedy zajímá, jak chutná to, co dáváte své kočce nebo psovi? V případě, že u vás nastane nějaká nouzová situace a bude na tom záviset vaše přežití, můžete to zkusit. Tedy v případě, že nejde o syrovou stravu, protože zde hrozí vždycky riziko otravy. Zároveň se držte co nejkratší doby konzumace této potravy. Je totiž zcela zbytečné přijímat kalorie a bílkoviny, které jsou už od výrobce určeny zvířeti, nikoli lidské potřebě.

S důrazem na zvíře, nikoli člověka

Kupříkladu psí krmivo obsahuje zcela běžně vitamín K, který je ve větším a pravidelném množství pro člověka silně toxický. Zároveň se v této potravě ale nenachází vitamin C, protože zvířata si ho dovedou vyrobit sama. „To jednoduše znamená, že dlouhodobou konzumací stravy pro domácí mazlíčky může dojít k nedostatku klíčových živin,“ shrnuje Hunnes situaci. Z toho důvodu také potraviny speciálně pro zvířata existují.

Suchá krmiva pro psy začal jako první vyrábět James Sprat ze Cincinnati a šlo o suchary z obilí a hovězí krve. Ve 30. letech pak začala průmyslová výroba, produkty byly ovšem cenově nedostupné pro běžné lidi. V 60. letech pak do tohoto krmiva začaly potravinářské koncerny zpracovávat nejrůznější zbytky. Dnešním trendem je důraz na psa jako masožravce, a tedy potřebu živočišných proteinů, nikoli sacharidů z obilovin.