Bájná japonská legenda, která nahání hrůzu i těm nejotrlejším hororovým nadšencům, vás zcela jistě uvede do smíšených pocitů

Hachishaku-sama se z japonštiny překládá jako „8 stop vysoká žena“ a odkazuje na nejstrašidelnější japonskou městskou legendu, kterou možná ještě neznáte. Nadšenci hororové tematiky se zcela jistě museli někdy setkat s ikonickými postavami, jako je Slenderman, Siren Head nebo např. Jeff the Killer. Veškeré tyto postavy jsou součástí různých „creepypast“, jež většinou obsahují zvrácené výtvory diváků. Obvykle se jedná o kreslené obrázky nebo krátké a úzkost vyvolávající animace.

Japonská hororová legenda

Každá z jednotlivých postav má za sebou nějaký vlastní příběh, avšak tato japonská městská legenda o Hachishaku-sama skutečně nahání hrůzu. Běžný člověk si dokáže prostě představit nějakou přerostlou ženu s běžnými charakteristickými rysy člověka, avšak pravda je daleko děsivější.

Vnitřní a vnější charakteristika

Hachishaku-sama je tak trochu odlišná od ostatních. Měří 2,44 metru, číhá ve tmě a vydává ten nejděsivější zvuk, jaký lze slyšet. Unáší čistě jen děti, o dospělé jedince nemá zájem. Svědci říkají, že vzhled se může lišit od seschlé ježibaby po atraktivní ženu, ale vždy v nenormální podobě, pokud jde o její výšku. Možná si každý z vás teď říká, že se této mytické postavě dá jednoduše bránit důkladným dohledem nad dítětem. Není to však tak snadné.

iZdroj fotografie: Unsplash

Tato strašidelná japonská legendární postava je známá tím, že láká malé děti ven z jejich domova. Postava dokáže imitovat a napodobit hlas blízkých osob dítěte, a uvrhnout ho tak do pasti. Po zaslechnutí známého hlasu a úsměvu na tváři dítěte nezbývá nic jiného než ticho a následný šok. „Po… Po… Po…“ zazní hluboký hlas.

Loví malé děti žijící v Japonsku

Legenda říká, že Hachishaku-sama byla před lety uvězněna mnichy pomocí čtyř malých sošek „Jizo“. Jedna z nich se rozbila, a umožnila tak bytosti uprchnout. Získala podobu vysoké ženy v bílých letních šatech a klobouku se širokou krempou. Následně se tato žena vydala lovit malé děti a zabíjet je. Podobně zní také příběh o japonském chlapci z malé vesničky.

Příběh, který nahání hrůzu

Chlapci bylo osm let a jel na návštěvu k prarodičům jako každé léto. Hrál si na dvorku obklopeném vysokým živým plotem. Následně zazněl zvuk zpoza těchto keřů. „Po… Po… Po…“ Na vrcholu obrovského živého plotu ležel klobouk. Po chvíli však chlapec zjistil, že se pomalu hýbe. V mezeře mezi větvemi byly viditelné ženské rysy. Rázem, když se chlapec snažil bytost oslovit, se vypařila.

iZdroj fotografie: Unsplash

Vesnice, ze které mizí děti

Po zmateném příchodu domů za prarodiči jim maličký hoch začal vyprávět, co viděl. Nezdálo se, že by jevili nějaký zájem, dokud nezmínil ten podivný zvuk. Zčistajasna oba ztuhli. Zasypali ho různými otázkami a chlapec se snažil vyděšeně odpovídat. Dědeček si po diskuzi musel zatelefonovat a babička mu mezitím vyprávěla o tom, že ve vesničce už několik let mizí děti.

Dlouhá a temná noc

Chlapec byl převezen do jistého domu, který byl polepený tapetami a malbami se starodávnými runami. V rozích místnosti ležely misky naplněné solí a uprostřed soška Buddhy. Malému chlapci bylo řečeno, že za žádnou cenu nesmí přes noc nikomu otevírat, ani kdyby se jednalo o povědomý hlas. Následně zamkl dveře a pustil si televizi, aby se odreagoval.

iZdroj fotografie: Unsplash

Kolem jedné hodiny ráno zaznělo zaklepání na okno a následně na dveře. Ozval se dědečkův hlas: „Jsi v pořádku?“ Zvuk dědova hlasu byl pro chlapce takovou úlevou, že vstal, aby otevřel dveře. Těsně před otevřením však uviděl něco zvláštního. Na dveřích nebyl vůbec žádný stín, i přes to, že panely měly průsvitná skla. Chlapec se rázem otočil a sůl v miskách zčernala. Zaslechl jen hlas: „Po… Po… Po…“

Nikdy není po všem

Nastala ráno a chlapec už mohl vyjít z místnosti. Byl převezen mimo Japonsko, kam už se nemohl nikdy vrátit. Toto pravidlo neporušil po dobu 10 let, ale pak jeho dědeček zemřel na rakovinu. Už to nevydržel a babičce řekl, že se s ním chce naposledy rozloučit. Babička mu to odsouhlasila. Než mohl chlapec hovor ukončit, uslyšel známý hlas. „Po… Po… Po…“