O gladiátorských zápasech panuje spousta mylných představ. Pravdou však je, že bojovaly také ženy

O gladiátorech ve starověkém Římě již bylo napsáno mnohé. Boje svalnatých trénovaných mužů proti sobě nebo s různými divokými zvířaty patřily mezi oblíbené kratochvíle obyvatel po celém Římském impériu. Ovšem o bojích se traduje mnoho nepravd a mýtů a lidé o nich mají někdy pomýlené představy. Například se často mylně domnívají, že římské gladiátorské zápasy byly jen dominantou mužů.

Žen bojovalo výrazně méně, než mužů

Ačkoli se historických pramenů nedochovalo tolik, přesto z nich plyne, že v aréně se objevovaly i ženské bojovnice. Říkalo se jim gladiatrix. Pravdou zůstává, že jich bylo výrazně méně, než bojovníků mužských, proto byly jejich zápasy spíše exotickým zpestřením. Ale především kolem 1. století našeho letopočtu byly nesmírně populární, později se je vládci říše dokonce pokoušeli zakazovat, avšak většinou neúspěšně.

Ženy v aréně bojovaly podobnými zbraněmi, jako muži. Soudí se však, že zbraní a brnění nosily o něco méně, než jejich mužští kolegové. Často prý bojovaly oděny jen do bederních roušek, což mohlo povzbuzovat i sexuální fantazie některých diváků. Pravdou ale zůstává, že hlavním důvodem byla skutečnost, aby prokázaly, že jsou opravdu ženami a ne pouze převlečenými muži. V aréně se utkávaly nejen proti sobě, ale i se zvířaty, a mohlo se stát, že i ve skupině s muži.

Gladiátorky byly i rebelky z bohatých rodin

Chybou by bylo domnívat se, že ženy bojovnice byly zajaté otrokyně, které byly k tréninku a boji přinuceny. Většinou se jednalo o svobodné Římanky, které si tímto způsobem vydělávaly peníze. I mnozí mužští gladiátoři nebyli otroky. Chybná je navíc i představa, že v arénách se ve velkém umíralo. To se většinou nedělo, jelikož by to bylo ekonomicky nákladnější. Gladiatrix ale bývaly i dívky z vážených rodin. Většinou takové, které se postavily své rodině a rozhodly se pro svobodný život. Aréna byla jednou z mála možných cest.

Obecně se soudí, že gladiatrix měly podobně intenzivní výcvik, jako muži, i když asi o něco lehčí. Neexistují záznamy o ženských gladiátorských školách, proto trénink nejspíše podstupovaly soukromě. Zde byly zvýhodněné bohaté ženy, které si mohly dovolit zaplatit bývalé gladiátory, aby je mohli naučit všem finesám boje v aréně. Navíc řemeslo gladiátora se mnohdy dědilo v rodině z generace na generaci.

Ne všem však byly zápasy žen v aréně po chuti. Proto se je někteří vládci Říma nebo senátoři snažili různými způsoby omezovat. Nejvýrazněji asi císař Septimus Severus kolem roku 200 našeho letopočtu. Údajně kvůli tomu, jak dav na ženy pískal. Zákaz ale většinou nebyl dodržován a ženy se na zápasech stále objevovaly. Konec gladiátorek nastal s koncem gladiátorských zápasů někdy v 5. století po Kristu.

Jak zdatně si mohly ženy vést při gladiátorských zápasech?

Zdroj: ScienceDirect