Není jen váš pocit, že čas někdy letí a jindy se vleče. Na rychlost jeho plynutí má vliv váš věk i emoční rozpoložení

Vzpomenete si na situaci, která vám připadala nekonečná? Nebo si vybavíte událost, jež proběhla tak rychle, že jste měli téměř problém ji postřehnout? Ačkoliv s tím můžete (pocitově) nesouhlasit, čas v obou případech plynul stejným tempem. Jediné, co se měnilo, bylo vaše subjektivní vnímání, čili rychlost vašich „vnitřních hodin“. Podle vědců za tím stojí nejen vaše emoční rozpoložení, ale rovněž životní fáze, v níž jste se nacházeli. To potvrdila i studie z roku 2019, která se zabývala otázkou, proč se vnímání času v průběhu života zrychluje.

S tím, jak člověk stárne, plyne čas rychleji

Čas je základní fyzikální veličinou, která se exaktně měří v sekundách pomocí hodin, a jež vyjadřuje dobu, která uplynula mezi dvěma jasně definovanými okamžiky. Ačkoliv plyne stále stejným tempem, každý člověk jej vnímá jinak. Pro někoho čas takříkajíc letí, pro dalšího ubíhá jen velmi pomalu. Svoji roli v jeho vnímání hraje mj. věk jedince, kdy děti a dospívající vnímají jeho plynutí jako pomalejší, na rozdíl od starších lidí, kterým čas ubíhá rychleji. Za tímto jevem stojí počet nových vjemů, které obě věkové skupiny přijímají.

Zatímco děti a dospívající musí denně zpracovat stovky podnětů, s nimiž se setkávají poprvé, starší lidé mají nových či jinak zajímavých vjemů výrazně méně. Podle studie z roku 2019 ti jedinci, kteří zapojují více přechodné pozornosti nebo se setkávají s méně předvídatelnou situací, vnímají takové okamžiky jako delší. Vliv na vnímání času má ovšem i celková odpočatost organismu – jestliže máte odpočaté tělo i mysl, jste schopni vnímat více vjemů a zároveň vykonat více činností, což vede k subjektivnímu pocitu delšího dne a pomalejšího plynutí času.

Obecně řečeno, lidé vnímají čas skrze vizuální vjemy, které dorazí do mozku. S tím, jak se tyto vjemy mění, se proměňuje i lidské vnímání času (jeho délka a charakter – tedy zdali se jedná o přítomnost, minulost nebo budoucnost). Na subjektivní rychlost jeho plynutí má poté vliv nejen množství nových podnětů, které je nejvyšší v mládí, ale také velikost mozku a komplexita mozkových drah. Čím je mozek větší a složitější, tím déle mu trvá přijímané podněty zpracovat, a tím kratší mu analogicky k tomu připadá určitý časový interval.  

Na vnímání času mají vliv i emoce

Pravdivost závěrů studie potvrdily i další výzkumy. Ty mj. přidaly k podmínkám, které ovlivňují subjektivní vnímání času, působení emocí na vnitřní hodiny jedince. Zjednodušeně řečeno lidé, kteří mají svoji pozornost nasměrovanou na jednu věc (vnímají jen malé množství nových podnětů), prožívají dané okamžiky jako rychlejší. Zatímco ti, kdo svoji pozornost rozprostřou, obsáhnou více podnětů, a čas jim tedy ubíhá pomaleji.  

iZdroj fotografie: Depositphotos

Kupříkladu neurovědec David Eagleman zkoumal subjektivní vnímání času ve stresových a životu nebezpečných situacích. Účastníci výzkumu vypověděli, že když byli vystaveni ohrožujícím stimulům, čas pro ně plynul pomaleji. Je to pravděpodobně tím, že v takových situacích vnímáte maximum podnětů, abyste byli schopni rychle jednat a zajistit si bezpečí. Další výzkum provedl tým vědců ze Stanfordské a Minnesotské univerzity. Ti zjistili, že když jsou lidé spokojení a celkově se cítí dobře, čas pro ně plyne (rovněž) pomaleji.

Plyne pro vás čas zpravidla rychle, nebo naopak pomalu?

Zdroj: EuropeanReview